červen 2017.docx (38570)

 

KOSTELÍK

zpravodaj farností Studénka a Butovice

ZÁŘÍ 2017

 

 

ROZHOVOR                                                                                         ZÁŘÍ 2017                                                                                               

 

Rozhovor s paní Yvetou Aghovou

1. Řekněte nám, prosím, něco o sobě.

Jmenuji se Yveta Aghová, rozená Staňková. Je mi 54 let, narodila jsem se ve Studénce 1 a žiju tady celý život. Mám tady své kořeny a velmi těžko bych si zvykala někde jinde. Jsem zdravotní sestra, celá léta po škole pracuju ve zdravotnictví. Je to už 20 let, co jsem zaměstnaná ve FN v Ostravě Porubě. Vdávala jsem se ve 21 letech, s manželem Jaroslavem máme 2 dcery, obě jsou již dospělé. Starší Tereza žije po studiích v Praze a mladší, Karolína,  je ve Studénce. Obě jsou pokřtěné v našem kostele.

 2. Kdo nebo co Vás nejvíc ovlivnilo ve víře?

Narodila jsem se do věřící katolické rodiny a od malinka jsem to vnímala. Babička i dědeček ze Studénky i babička s dědečkem z Pustějova, odkud pochází moje maminka, byli praktikující křesťané. V neposlední řadě mě k víře také vedli moji rodiče. Chodila jsem do náboženství, byla jsem u 1. Svatého přijímání. Protože jsem se narodila v roce 1963, pamatuji si také tu nepříznivou  dobu po roce 1968, kdy si dospělí šeptali....Do kostela nás tatínek vozil po okolních farnostech, k nám jsme chodili jen ve velké svátky. Ale žili jsme podle křesťanských zásad a modlili se, to nám nikdo nemohl vzít ani zakázat.

3. Jste věřící celý život, od narození?

V době mého dospívání a nástupu do zaměstnání jsem měla trošku problém s nalezením sebe sama, s odpovězením některých otázek... Modlitba mi vždy pomohla najít to dobré. Po narození první, druhé dcery to všechno najednou dostalo jasný smysl a odpovědi ....

4. Kdo je Vaší křestní patronkou a pokud víte, tak proč?

Mojí křestní patronkou je Marie. Je to jméno mé babičky, mojí maminky. Je to jméno velké lásky. Ježíšovy maminky.  

5. Co pro Vás znamená Pán Ježíš?

Pán  Ježíš je pro mě  tak důležitý, jako vzduch, který dýchám. Nedokážu si svůj život bez jeho lásky představit dnes, ani v budoucnu.   

Děkuji paní Yvetě Aghové za rozhovor.

 

JUBILEUM FATIMY                                                                             ZÁŘÍ 2017

…“VIDĚLI JSTE PEKLO, KAM SE DOSTÁVAJÍ DUŠE UBOHÝCH HŘÍŠNÍKŮ“…

Nastávající zjevení Panny Marie v Cova d´ Iria před sto lety, 13. července 1917 třem malým pasáčkům je nejzávažnější především svým obsahem.
 
Pro samou modernizaci, aktualizaci, nové způsoby evangelizace i katecheze a přizpůsobování se lidské mentalitě, ztrácíme to, co je ze zjevení Boha skrze Ježíše Krista to nejpodstatnější a nejzávaznější.
Už v roce 1993, kdy se Ing.Maxa z Třebíče, kde jsem tehdy působil, účastnil CEP - Kolokvia evropských farností, které tehdy probíhalo ve francouzském Besançon, vydal po návratu svědectví, v němž nás šokovalo sdělení místního kněze. Hovořil na kolokviu o tom, že ve farnosti, kde působí, musí mít hodně velké uši. Na dotaz, zda proto, aby dobře slyšel vůli Boží a tu autenticky předával farníkům řekl: „To rozhodně ne. Ale velké uši proto, abych dobře slyšel to, co chtějí moji farníci a takto k nim mluvil a takto je vedl“.
 
Panna Maria nám skrze aktualizaci fatimského tajemství předaného sestrou Lucii de Santos v roce 1941 a třetí části v roce 1944 připomíná to, co je z Božího zjevení v Ježíši Kristu to nejzávažnější.
Potvrzuje, že peklo existuje, že tam přichází duše ubohých hříšníků, a to proto, že se za ně nikdo nemodlí a neobětuje. Vyzývá k pokání, vysvětluje, že Bůh chce ustanovit ve světě kult – úctu - k Jejímu Neposkvrněnému Srdci jako spásonosný prostředek, k záchraně hříšníků. Volá po každodenní modlitbě svatého růžence, vyzývá k zasvěcení Jejímu Neposkvrněnému Srdci, ke smírnému svatému přijímání o prvních sobotách v měsíci i k tomu, že uchopení „nadpřirozena“ a jeho prostředků skrze dar víry může měnit stav světa.
To vše je nám připomenuto a znovu nabídnuto jako dar Matky dětem. Nejen těm z Aljustrelu z Fatimy v Portugalsku před sto lety, ale každému z nás. Právě teď a právě Tobě.
Je to málo? Je to nezajímavé? Nemoderní? Málo „akční“? Nikoho to dnes neosloví? Spíše to dnešního člověka odradí? Má vůbec cenu si to připomínat? Tyto otázky, které možná právě ty nevyslovíš, slyším všude. Možná přece ještě ne tady u nás tolik nahlas, ale... Můžeme tento měsíc také opakovat slova, která nás Panna Maria učí právě 13.7.1917: „Obětujte se za hříšníky a říkejte často, zvláště, když přinášíte nějakou oběť: „Ježíši, dělám to z lásky k tobě, za obrácení hříšníků a na smír za hříchy proti Neposkvrněnému Srdci Mariinu.“

(Zdroj: www.fatima2017.cz)

SVÁTEK SVATÝCH                                                                                ZÁŘÍ 2017

blah. Adam Bargielski

ŽIVOTOPIS

Narodil se 7. 1. 1903 v Kalinowe v Polsku. Po maturitě začal studovat na vojenské škole, ale již v dalším roce 1925 přešel do kněžského semináře v Lomži. Vysvěcen byl 24. 2. 1929 a v Poznani nastoupil do pastorační služby jako kaplan. Následně byl biskupem poslán na další studie práv do Strasburgu. Vrátil se však s nedokončeným právním vzděláním. Pak vystřídal 7 polských farností jako kaplan, tou poslední byl Myszynec.

Je uváděno, že rád pracoval s mládeží a byl horlivým knězem, i když je zmiňována jeho nedostatečná disciplinovanost. A to zejména pro jedno nepovolené vzdálení se z místa služby a jeho neklid, požadující častější změnu.

Na faře Myszynec, dne 9. 4. 1940, gestapo zatklo 80tiletého faráře Klementa Sawického. V té době byl jeho kaplan Adam na návštěvě nemocného. Jakmile se to při zpáteční cestě dozvěděl, hned zamířil k německé policii a navrhl zde výměnou za stařičkého faráře sebe. Bylo mu vyhověno, ale byl poslán jako vězeň do Dzialdowa, pak do Dachau, odtud do Gusenu a znovu do koncentračního tábora v Dachau, kde se stal číslem 22061. Přes to všechno neztratil vnitřní pokoj a nikdy nelitoval svého rozhodnutí, učiněného z lásky. Po jednom z dozorcových úderů už nevstal.

Farníci v Myszynec na jeho připomínku umístili v kostele nápis: "Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele."(Jan 15,13) A papež Jan Pavel II. ho 13. 6. 1999 ve Varšavě, při své sedmé apoštolské cestě, prohlásil blahořečeným společně s dalšími 107 polskými mučedníky ze II. světové války.                                                                                                                                                                                               (Zdroj: www.catholica.cz)

 

 

 

Boží ochrana není měkká peřina

"Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: „Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!“ srv. Mt 16,21-22

Přejeme si, aby se spousta věcí v našem životě nestala, chtěli bychom sebe i své blízké uchránit od všeho zlého. A jestli na nás Bohu záleží, měl by nás od toho všeho uchovat. Tak nějak to vidí i Petr v evangeliu. Je to ale opravdu tak?

Kdyby rodiče chtěli uchránit svoje dítě od toho, aby si natlouklo kolena, nedali by mu šanci naučit se chodit. Má-li se někdo naučit správně rozhodovat, je potřeba dát mu šanci rozhodnout se i špatně. Boží ochrana není měkká peřina, kterou nás Bůh obklopí, abychom si nenatloukli, ať pajdáme, jak pajdáme. Bůh chce, abychom se naučili chodit životem správně.

Steve Jobs, zakladatel Applu, ve slavné přednášce pro absolventy Stanfordovy univerzity říká, že i když to v té chvíli nechápal, vyhození z Applu bylo to nejlepší, co ho mohlo potkat, a odstartovalo nejvíc tvůrčí období jeho života. Bůh neslíbil, že nás uchrání všech nepříjemností, ale že v nich bude s námi, provede nás jimi a promění je v něco dobrého.

Ježíš vyzývá Petra, aby měl na mysli věci božské. Bůh se v Ježíši dívá na svět a náš život lidskýma očima. My se můžeme otvírat Božímu pohledu, důvěřovat, že vidí dál než my, že vidí i souvislosti a rozuzlení, které jsou pro nás zatím skryty. I ze situací, kterých bychom chtěli být uchráněni, může v našem životě Boží mocí vzniknout něco lepšího, k čemu bychom jinak nedorostli. 

                                                                                                                            (Zdroj: www.vira.cz)

 

 

Modleme se s Marií

Často se modlíme k Marii, ale zpravidla nás ani nenapadne, že bychom se mohli modlit s Marií. A přitom – bylo by velmi příjemné vstoupit během modlitby do její přítomnosti. Cítit ji u sebe, cítit, že se modlí s námi, že s námi chválí Boha a děkuje mu.  Její přítomnost bezesporu umocňuje naši modlitbu, činí ji efektivnější. Co konkrétně to však znamená?

Naše modlitba by se neměla zakládat na monologu, ale na naslouchání tomu, co nám Bůh říká. Vzpomeňte si, co se odehrálo při setkání Ježíše s jistou ženou: „… zvolala na něho jedna žena ze zástupu: ‘Blahoslavený život, který tě nosil, a prsy, které tě kojily!’ On však řekl: ‘Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho’“ (Lk 11,27–28). S Marií naše modlitba mnohem více vychází z Písma.  

Svatý Lukáš několikrát poznamenává, že Maria všechno uchovávala ve svém srdci. My naopak většinou všechno uchováváme ve své mysli. Ale jestliže naše modlitba neproudí z mysli do srdce, nikdy ji nebudeme prožívat niterně. „Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí“ (Lk 2,51–52). S Marií se naše modlitba stává kontemplativnější.

Maria nás učí, abychom se při modlitbě vyjadřovali jednoduše

Dalším charakteristickým znakem těch, kdo se učí modlit se s Marií, je radost. Maria samu sebe nazývá v Magnificat tou, kterou budou lidé blahoslavit. „… Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení…“ (Lk 1,48). Vstoupit do důvěrného vztahu s Marií tedy vždy znamená radostnou událost.

Když se s námi Maria modlí, učí nás, abychom se při modlitbě vyjadřovali jednoduše. Bůh od nás nežádá žádná složitá sdělení. Chovejme se jako dítě v přítomnosti mámy a táty. Pořád si kladu otázku, co vlastně viděli pastýři, když se ocitli před betlémským dítětem. Co je naplnilo takovou radostí, že to museli všem vyprávět? Viděli přece jen obyčejný manželský pár a jejich dítě… Neuváděla je v úžas právě ona jednoduchost a prostota?

Maria Bohu svěřila všechno

Odevzdat do Božích rukou své plány, své činnosti, své utrpení a úspěchy někdy nebývá snadné. Maria ale Bohu svěřila všechno. Dokonce i to nejvzácnější, co měla – svého syna. Obětovala ho nejen Bohu, ale i lidstvu. Svoji největší oběť uskutečnila pod křížem. Sami svoji oběť jen těžko zvládnete, ale s Matkou Boží se vám to podaří.

S Marií po svém boku máte jistotu, že se bude přimlouvat za vaše potřeby, které si v dané chvíli ani neuvědomujete. Vzpomeňte si na Marii v Káně. Přimlouvala se za vyřešení problému, který si samotní novomanželé zatím neuvědomovali. Ale Maria už na něm pracovala. Pozvěte proto Marii, aby se modlila s vámi. „Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými“ (Sk 1,14).

Hle, tvá matka!

Když nám Ježíš dal z kříže téměř všechno – sílu, Ducha, vlastní krev a energii –, ještě stále mu zůstávalo jedno: jeho matka. Všimněte si však, že Janovi neřekl: „Postarej se o mou matku“, ale odevzdal mu ji se slovy: „… Hle, tvá matka!“ (Jan 19,27). Ježíš nám daroval svou matku Marii jako vzácný dar.

Mnozí se bojí Marii milovat, protože si myslí, že by tím mohli Ježíši ubírat na jeho slávě. Ale když vám někdo dá dar a vy ho necháte nerozbalený, urážíte dárce. Bojíte se, že ji budete až příliš milovat? Svatý Maxmilián Kolbe na tuto námitku odpovídá: „Znepokojovat se musíte až ve chvíli, kdy si myslíte, že Marii milujete více, než ji miluje Ježíš!“

Nicméně Maria není pouze darem od Boha, ale i každodenní společnicí. Stává se jí tehdy, když ji přizveme, aby se spolu s námi modlila, chválila Boha a děkovala mu. Nemáme k ní tedy pouze chovat zbožnou úctu, ale zároveň se s ní setkávat jako s naší sestrou ve víře a matkou. A je-li pro vás Maria prostřednicí evangelizace, neboli tou, jejíž pomocí přivádíte lidi k Ježíši, lze ji nazvat i „charismatem“ (darem Boží milosti).

                                                                                                              (Zdroj: www.pastorace.cz)

 

Ohlédnutí za čtvrt stoletím studénecké charity

Změna politické situace v roce 1989, která umožnila obnovu tradiční charitativní činnosti církve, přivedla farníky ze Studénky – Butovic k myšlence založit farní charitu. U jejího zrodu stáli obětaví dobrovolníci, kteří před sebe postavili nelehké úkoly:

-  upravit zázemí pro činnost    

- zřídit humanitární středisko pro potřebné

- nalézt způsob pomoci pro matky s dětmi v nouzi

- nabídnout základní pečovatelské služby nemocným starším lidem ve městě

- sladit svou činnost s potřebami města.

Dne 25. 3. 1992 byla Mons. Janem Graubnerem, arcibiskupem olomouckým, zřízena Farní charita Studénka, bylo jí přiděleno IČ, zaregistrovala se u Ministerstva kultury. Prvními dobrovolnými pracovníky a zakladateli byli: paní Marie Motanová, paní Milada Humplíková, paní Marie Bardoňová, paní Anděla Feilhauerová, paní Margareta Lišková, Marta a Jiří Škrobánkovi, pan Josef Socha, Václav a Anna Pomikálkovi a pan František Vašíček. 

Jako zázemí pro činnost měla sloužit budova bývalé fary, ve které byla 32 let lidová škola umění. Během dvou let byla provedena generální oprava a rekonstrukce budovy. Některé práce dělaly odborné firmy, ale ještě jich hodně zbylo na dobrovolníky, kteří pracovali zdarma. 

V roce 1995 začala opravená budova sloužit aktivitám Charity. Do nově vzniklého azylového bytu pro matky v tísni se nastěhovala první maminka s dvěma dětmi.  Humanitární středisko – šatník kromě pomoci sociálně slabým občanům, vypravovalo ve spolupráci s arcidiecézní charitou Olomouc zásilky ošacení na Ukrajinu a do zemí bývalé Jugoslávie.

Až do r. 1995 byla celá činnost charity realizována na dobrovolnickém základě. Pečovatelská služba v roce 1996 se rozvinula natolik, že musel být vytvořen tým profesionálních pracovníků, kteří prošli odbornými kurzy. Kromě pečovatelské služby vznikla i potřeba poskytování odborné zdravotnické služby v domácnostech klientů, vzniklo nestátní zdravotnické zařízení domácí péče.  

Významnou a jedinečnou událostí v Charitě Studénka v  roce 1996 byl ozdravný, pětitýdenní pobyt 12 dětí z Ukrajiny, z oblasti Černobylu. Děti bydlely v rodinách ochotných věřících, kteří jim poskytovali veškerou péči a přijali je jako vlastní.  S dětmi přijela i jejich paní učitelka, která je dopoledne v prostorách Základní škola TGM ve Studénce I učila.    

Znalost práce v terénu ukázala na potřebu zřízení další služby, která by navazovala na domácí péči, a byla by určena pro ty nemocné, kteří pro svůj zdravotní stav a náročnou péči nemohou být již doma. Myšlenka zřídit dům pokojného stáří zrála už od roku 1996, byla vytipována i budova, která by se k plánovanému účelu hodila. 

V roce 2000 bylo zahájeno jednání s Městem Studénka o darování vhodné budovy a v roce 2001 byla darovací smlouva podepsána. Stavba Domova započala v polovině roku 2002 a v dubnu roku 2005 byl Domov sv. Anny slavnostně otevřen.

V dalších letech vznikla půjčovna zdravotních a kompenzačních pomůcek, kterou využívají lidé z širokého okolí. Pečovatelská služba se rozšířila i na území obcí Pustějov, Albrechtiček, Bartošovic a Velkých Albrechtic.

V současné době Charita Studénka poskytuje 3 sociální služby:

- domov pro seniory  - Domov sv. Anny

- pečovatelskou službu 

- byt pro matky v tísni

Dalšími službami nespadající do registrovaných sociálních služeb jsou:

- domácí ošetřovatelská služba 

- charitní šatník, jehož provoz je plně zajišťován dobrovolníky

- půjčovna kompenzačních a zdravotnických pomůcek.

Více o naší práci se můžete dozvědět na www.studenka.charita.cz.

Nezvěstovat evangelium katolickým ptydepe

Nezbytná obnova vyjadřovacích forem

Rychlé kulturní změny vyžadují, abychom věnovali ustavičnou pozornost snaze vyjadřovat trvalé pravdy jazykem, který umožňuje rozpoznat jejich neustálou novost. Poněvadž v pokladu křesťanské víry »je jednou věcí podstata... a druhou způsob formulace jejího vyjádření«.

Nasloucháním zcela pravověrné řeči se někdy věřícím v důsledku jazyka, který používají a kterým mluví, dostává něčeho, co neodpovídá pravému evangeliu Ježíše Krista. Ve svatém úmyslu sdělit jim pravdu o Bohu a lidské bytosti podáváme jim v určitých okolnostech falešného boha anebo lidský ideál, který není doopravdy křesťanský. Tímto způsobem jsme věrní formulaci, ale nepředáváme podstatu. Toto je nejzávažnější riziko. Pamatujme, že „vyjádření pravdy může mít mnoho podob. A obnova vyjadřovacích forem je pro předávání neměnného významu evangelijního poselství dnešnímu člověku nezbytná“. To má velký dopad na zvěstování evangelia, pokud máme opravdu na srdci, aby byla lépe vnímána a všemi přijata jeho krása.

Revidovat zvyklosti nesouvisející s evangeliem

Církev ve svém neustálém rozlišování může také rozeznat, že její vlastní zvyklosti, které nesouvisejí přímo s jádrem evangelia, ale jsou velmi zakořeněny v dějinách, dnes už nejsou interpretovány stejně a jejich poselství zpravidla není vnímáno odpovídajícím způsobem. Mohou být krásné, ale při předávání evangelia neposkytují nyní stejnou službu. Nemějme strach je zrevidovat. Zároveň existují církevní normy či předpisy, které mohly být velmi účinné v jiných dobách, ale jakožto nositelé života už nemají stejnou výchovnou sílu. Svatý Tomáš Akvinský zdůrazňoval, že předpisů, které dal Kristus a apoštolové Božímu lidu, „je velmi málo“.  S užitím citace svatého Augustina poznamenal, že předpisy, které církev přidala později, je třeba vyžadovat s umírněností, „aby život věřících nebyl obtížen“ a naše náboženství se nestalo otroctvím, neboť „Boží milosrdenství chce, aby bylo svobodné“. Toto upozornění vyslovené před několika stoletími je děsivě aktuální. Mělo by být jedním z kritérií při přemýšlení o reformě církve a jejího hlásání, které skutečně umožní dosáhnout všech.

Papež František

                                                                                                               (Zdroj: www.pastorace.cz)

 

Muzikoterapie a křesťanství (odpověď na otázku)

              Ráda bych se zeptala na Váš názor na muzikoterapii. Lékařka mi nabídla v rámci léčby muzikoterapii. Vím, že muzikoterapie je dnes obor, který se studuje, je velmi propracovaný. Vzhledem k tomu, že tato lékařka nabízí krom běžných postupů i různé postupy alternativní, musím říci, že jsem poněkud ostražitá. Budu velmi ráda za Vaše vyjádření.

              Muzikoterapie je dnes všeobecně chápána jako doplňková forma terapie. Ať už jde o hudbu poslouchanou nebo hranou. O kladných účincích hudby na člověka a jeho zdraví se můžeme dočíst už ve Starém zákoně, kdy králi Saulovi přinášelo úlevu, když král David před ním hrál na citeru (srov. 1Sam 16,23). Není tedy problém v používání hudby za účelem úlevy, ale záleží na tom, jaké hudby se používá a s jakým úmyslem. Dobrá hudba může člověka pozvednout, špatná mu uškodit. Samozřejmě, když si člověk pustí oblíbenou hudbu, v tom problém není, ale málokdo umí rozlišit a oddělit dobré od škodlivého.

           Muzikoterapie bývá velmi často spojena se šamanismem, ezoterikou, či relaxační hudbou New Age. Tím může být pro člověka duchovně nebezpečná. Proto je muzikoterapie zmiňována také v dokumentu „Ježíš Kristus, nositel živé vody“ (ČBK, Praha 2003) jako jedna z praktik, které používá hnutí New Age k dosažení svého cíle (2.2.3). Již zmíněný dokument upozorňuje, že je tato hudba často prezentována jako prostředek k dosažení harmonie se sebou samými nebo se světem. Jednou její částí je i hudba keltská nebo druidská. Někteří skla­datelé New Age tvrdí, že jejich hudba propojuje vědomí s nevědomím. Kromě melodií je přítomné i rytmické a meditativní opakování klíčových vět (7,2). Tím dochází k určitému druhu transu a zasvěcení se.

            Všeobecně je třeba dát si pozor na vše, co se tváří líbivě a odborně a co slibuje zaručený úspěch, aniž víme proč. Na začátku člověk nedohlédne, jaké to může mít duchovní důsledky pro náš život. Ostražitost je opravdu na místě.

(Zdroj: www.vojtechkodet.cz)

 

OHLÁŠKY                                                                                             ZÁŘÍ 2017

23.9.2017 14:00 – 19:00 se koná Rodinný festival na Hukvaldech u příležitosti 450 let od vzniku obory na Hukvaldech.

 

21.10.2017 se koná Duchovní obnova pro ženy v prostorách Minoritského kláštera v Opavě. 9:00 – 17:30

 

Příspěvky do příštího Kostelíku můžete předávat na faře,

Martině Pituchové nebo na e-mail m.ki@email.cz

http://farnostistudenkabutovice.webnode.cz

 

 

 

Kontakt

Studénka a Butovice

Římskokatolická farnost Studénka
Kostelní 907
742 13 Studénka

Římskokatolická farnost Butovice
(spravována excurrendo)
Malá strana 216
742 13 Studénka


Tel.: 556 400 759

rkf.studenka@doo.cz

Mgr. Mieczyslaw Serednicki, farář