Prosba k Matce Milostí

Matko Boží, neslýcháno,

že by v těžké starosti

marně bylo k tobě lkáno,

k Tobě Matce milosti:

Nikdo, nikdo zemi širou

nevyslyšen nezůstal,

kdo své ruce s živou vírou

k Tobě, Máti, vroucně spjal.

Jazyk zbožný nazval Tebe

všemohoucnost prosebnou,

před Tebou se koří nebe,

královnou svou velebnou:

také na nás osvědč v skutku,

královského žezla moc,

voláme-li při zármutku

k Tobě Máti o pomoc.

Ty jsi Matka lásky krásné,

Ty svým dítkám pozemským,

vše , co dobré, vše co spasné

srdcem přeješ mateřským:

proto každý povzdech vroucí,

kterým duše touží výš,

s ochotností přežádoucí

Synu svému přednášíš.

Maria, Ty každé přání,

každou naši prosbu znáš,

a Ty každé naše lkání

s láskou Matky posloucháš:

proto v bídě, žalu, boji,

vroucně duše veliká,

k Tobě jako Matce svojí

s důvěrou se utíká.

Ó Maria, Máti Krista,

do všech žití temností

sviť nám jako hvězda čistá,

naděje a radosti;

nedej srdcím zajít v scestí,

nedej hynout v hříchu jim,

veď je tam, kde věčné štěstí

svítí dušem blaženým.

Maria, svým okem vlídným

shlédni na svou rodinu,

otevř smutným, chorým, bídným

srdce svého hlubinu:

sama víš jak bolestná je

cesta v zemském údolí,

veď je šťastně k branám ráje

tam, kde nic už nebolí.

církevně schváleno